Japonsko – Tokio

(1. – 9.6.2013)

        Japonsko je císařský ostrovní stát ležící v Tichém oceánu na východě Asie. Rozkládá se na několika ostrovech, z nich 4 největší jsou od severu k jihu – Hokkaidó, Honšú (největší ostrov), Šikoku a Kjúšú. Název Japonsko znamená doslova v překladu z japonštiny Země vycházejícího slunce (Nihonkoku). Japonsko je s více než 127 milióny obyvatel 10. nejlidnatější zemí na světě. Nejvyšší horou Japonska je sopka Fudži (3776 m n. m.). Protože země leží na hranici tří tektonických desek, jsou zde častá slabá zemětřesení. Japonsko má třetí největší ekonomiku na světě a je druhým největším výrobcem automobilů na světě po Číně. Hlavními japonskými náboženstvími jsou šintoismus a buddhismus.

        Časový posun oproti České republice je +8 hodin (zimní čas) a +7 (letní čas). Oficiální měnou je japonský jen (JPY, ¥). Během našeho pobytu bylo 100 JPY asi 19,589,- Kč. Automobily jezdí po levé straně vozovky. Pro občany České republiky není potřeba pro vstup do země vízum, pouze se při příletu vyplní vstupní karty. Elektrické zásuvky jsou na 110 voltů (frekvence 50 Hz nebo 60 Hz) a mají dva ploché kolíky (nutný adaptér). Občas se můžete setkat i se zásuvkou na 220 V a na kulaté kolíky (stejné jako u nás, ale bez zemnícího kolíku). Peníze z bankomatu je možné vyzvednout pouze na poště nebo v bankomatu japonskou kartou nebo kartou Citibank.

        Tokio je hlavní město Japonska a má téměř 10 miliónů obyvatel. Město se nachází na ostrově Honšú. Své sídlo zde má císař Akihito i japonská vláda. Tokio hostilo letní olympijské hry 1964 a další letní olympijské hry bude hostit v roce 2020.

        Ještě dodám, že Tokio bylo jedno z nejčistších měst, co jsme kdy navštívili. Samozřejmě smog trápí všechna velkoměsta (i to se ale během posledních let zlepšuje), ale co se týče čistoty ulic, nemá snad Tokio obdoby (dle mého názoru). Nestalo se nám, že bychom viděli na zemi například více jak dva odhozené papírky (dva už bylo opravdu hodně) nebo nedopalky od cigaret. Ostatně na ulicích je zakázáno kouřit a místní to striktně dodržují. K tomu jsou na ulicích určená místa, kde je popelník. Přestože po městě není moc odpadkových košů (většinou u supermarketů), místní nehodí odpadky na ulici, ale nesou si je s sebou a vyhodí je při nejbližší možné příležitosti. Ani žádní bezdomovci nebo žebráci neobtěžují turisty (my jsme za celou dobu potkali asi dva).

        Jestli jsem napsal o Peruáncích, že je to milý národ, tak o Japoncích to platí dvojnásob. Vždy a všude Vás uvítají s úsměvem. Jestli někde platí pravidlo: Náš zákazník, náš pán, tak je to právě v Japonsku. Ať už zaměstnanci v obchodech, na recepci, informačních centrech, v dopravě, ale i obyčejná obsluha výtahu - vždy na Vás budou milí. Vždy Vás pozdraví, ukloní se a poděkují. I když půjdete někde v davu, málokdy do vás někdo strčí, a když už, tak se hned omluví.

        Cestopis je pro přehlednost rozdělen do několika kategorií.

1. Cesta do Tokia
2. Ubytování – hotel MyStays Asakusa
3. Gastronomie
4. Doprava v Tokiu
5. Navštívená místa (památky)
6. Počasí
7. Orientační ceny v Tokiu
8. Cesta z Tokia

        Do Tokia jsme letěli s leteckou společností Emirates, která začala létat z polské Varšavy. Akční cena za zpáteční letenku pro jednu osobu byla 9794,66 Kč včetně všech poplatků. Do Varšavy se nabízelo několik variant, jak se tam dopravit. Autobus, vlak, vlastní auto nebo letadlo. Jako nejlevnější, ale jak se později ukázalo, ne nejlepší variantou byl autobus spol. PolskiBus. Autobusy společnosti PolskiBus jezdí do Varšavy z Prahy z autobusového nádraží Florenc. Zpáteční jízdenka pro jednu osobu stála 60 zlotých (asi 408 Kč). Na nádraží přijely dva stejné autobusy, my jsme nevěděli, kterým máme jet, takže jsme řidiči ukázali jízdenku a on nám řekl, že stojíme u správného autobusu, ale po naložení kufrů nám bylo při vstupu do autobusu sděleno, že máme jet tím druhým. To vše jsme museli absolvovat s ostrými lokty, protože, jak se později ukázalo, spol. PolskiBus nedává k jízdenkám místenky. U druhého autobusu jsme tedy museli znovu absolvovat drsnou polskou strkanici.

        Ve 20:42 jsme konečně usazení vyjeli z Florence směr Varšava. První asi 20 minutová zastávka byla po dvou hodinách jízdy. Další zastávka, asi 40 minut, byla ve Vratislavi, kde vystupovali a nastupovali další cestující, potom byla 50 minutová zastávka u restaurace nedaleko Lodži (Łódź) a poslední zastávka byla v Lodži (asi 30 minut). Do Varšavy (stanice Młociny) jsme dorazili po více než 11 hodinách jízdy v 8:06. Ještě dodám, že v autobuse bylo občas fungující Wi-Fi připojení na internet. Tohle bych ale klidně vyměnil za takovou maličkost, jako je místenka.

       

        U autobusové stanice Młociny se nachází i stejnojmenná stanice metra. Lístek na metro stojí 4,40 zlotých (asi 30 Kč) a kupuje se v automatu (Buy a Paper Ticket – Single Fare Ticket – Continue – Zona 1 – Normal Fare – potvrdit). Ze stanice metra Młociny jsme dojeli do stanice Politechnika (asi 20 minut), kde jsme přestoupili na autobus č. 188, který jezdí na letiště. Cesta autobusem trvala na letiště (terminál 4) asi 20 minut. Pro cestu autobusem jsme si museli koupit další lístek za 4,40 zlotých (asi 30 Kč).

       

        Na letiště jsme dorazili pět hodin před odletem a ve 14:49 jsme odletěli v Airbusu A330-200 (reg. A6-EAK) spol. Emirates. Na letišti v Dubaji jsme přistáli po pětihodinovém letu v 19:49 našeho času (21:49 dubajského času) a při venkovní teplotě 34°C. Z Dubaje jsme pokračovali ve 3:01 dubajského času v Boeingu 777-300ER (reg. A6-EBU). V Tokiu na letišti Narita jsme přistáli ve 12:11 dubajského času (17:11 japonského času).

        Z letiště do centra se dá jet buď taxi (hodně drahé), autobusem nebo vlakem v kombinaci s metrem. My jsme zvolili nejlevnější variantu, tedy vlak v kombinaci s metrem. Je zde ale opět několik různých společností, lišících se cenou podle komfortu. My jsme jeli se společností Limited Express, která stála 1060 ¥ (asi 212 Kč) včetně následné jízdenky na metro. Například Skyliner stojí 2400 ¥ (asi 480 Kč) a cesta do stanice Ueno trvá 41 minut. Vlaky Limited Express odjíždí z koleje č. 3 (modrá linka). Z letiště jsme vyrazili v 18:36 a ve stanici Aoto jsme přestoupili do jiného vlaku (přešli jsme pouze na jinou kolej), protože se vlaky v této stanici rozdělují a některé jedou směr Ueno a některé na letiště Haneda. Poté jsme ve stanici Oshiage (Skytree, č. stanice A20 – Toei Asakusa Line a Z14 – Tokyo metro Hanzomon Line) přestoupili na metro. Toei metrem jsme dojeli v 19:59 do stanice Kuramae (č. stanice A17 – Toei Asakusa Line), blízko které se nacházel náš hotel.

   

        Hotel MyStays Asakusa se nachází v ulici 1-21-11, Honjo, Sumida-ku. Asi 4 minuty pěší chůze od stanice metra Kuramae (linky Toei Oedo Line „E“ a Toei Asakusa Line „A“). Pokud přijedete po Toei Asakusa Line „A“, tak je to východ z metra A4. Vylezete na velké ulici a půjdete doleva, až dojdete na velkou křižovatku. Na křižovatce se dáte doprava a přejdete přes zelený most. Hned za mostem je větší křižovatka, u které po levé straně stojí hotel MyStays Asakusa. Tato cesta trvá asi 8 minut. Lehčí varianta je pokud přijedete po Toei Oedo Line „E“. Z metra vyjděte východem A7 a hned po pravé straně uvidíte zelený most. Tato varianta cesty trvá asi 4 minuty.

       

        Cena za noc pro jednu osobu bez jídla byla 1125,62 Kč. Hotel je sice pouze dvouhvězdičkový, ale nebojte se nějakého zchátralého hotelu s ošklivými pokoji. Hvězdičky se dávají především za poskytované služby pro hosty. Sice zde neuklízeli na pokojích každý den, ale to vůbec nevadilo. Výměna ručníků nebo ložního prádla je možná zdarma na recepci. Odpadky se vozily výtahem do garáží, kde byly popelnice, a pro případný úklid pokoje byl pod postelí vysavač. Recepce hotelu je otevřena od 8:00 do 22:00. Mimo tuto dobu se hlavní vchod otevírá pomocí kódu, který vám sdělí na recepci.

       

        Pokoje hotelu jsou sice malé, ale pěkné a čisté. Na pár metrech čtverečních je vše, co ubytovaný host potřebuje, dokonce i minikuchyňka. Byla zde klimatizace (s ovladačem v japonštině, takže jsem musel tlačítka vyzkoušet), televize, fén, Wi-Fi připojení na internet, mini lednice, rychlovarná konvice, mikrovlnná trouba, el. vařič, hrnec, v koupelně sprchový gel a šampón, kartáček na zuby, ručníky a holicí strojek. V neposlední řadě tu byl samozřejmě záchod, ale nebyl to obyčejný záchod, ale toaleta prošpikovaná elektronikou. Měla vyhřívané sedátko a sprchu.

        Japonská kuchyně není jenom sushi, jsou to především ryby, mořské plody, zelenina a rýže. Řadí se proto mezi nejzdravější a nejdietnější kuchyně na světě. Japonská kuchyně klade důraz na přípravu jídel. Suroviny musí být čerstvé, kvalitní a také musí být oku lahodící. Na rozdíl od jiných asijských zemí se v Japonsku nepoužívá moc koření na dochucování pokrmů, nechává se vyniknout původní chuť potravin. V Japonsku se každý druh potravin podává ve vlastní misce nebo talířku, aby se nemíchaly jejich chutě. Ke každému jídlu také dostanete vlhký ubrousek, kterým si před jídlem utřete ruce. Při jídle je běžné srkání, není to neslušné, ale vyjadřuje to, že vám jídlo chutná a pochvalu pro kuchaře.

       

        V Tokiu seženete jídlo všude. Nejlevnější jídlo koupíte v supermarketech (např. 7eleven), kde se dá koupit oběd v misce okolo 298 ¥ (asi 60 Kč). U pokladny vám jídlo bez problémů ohřejí, dají vám hůlky a v každém supermarketu je také místo, kde toto jídlo můžete nerušeně sníst. Typické pro Japonsko jsou i umělá jídla vystavená ve vitrínách před každou restaurací. Jsou to velmi realisticky vypadající jídla, která slouží víceméně místo psaného menu. Takže ještě před vstupem do restaurace si můžete udělat obrázek o tom, jak bude asi jídlo vypadat, jaká bude jeho porce a cena. Dokonce takto vystavují i „ledem“ obalené nápojové plechovky nebo točená piva. V Tokiu je dokonce v ulici Kappabashi Dogugai Dori speciální obchod pouze s těmito umělými jídly.

       

        V Tokiu je několik možností způsobu dopravy: metro, autobus, taxi nebo vlak. Běžný turista si vystačí pouze s metrem a pěší chůzí, zbytek dopravních prostředků jsme pro pohyb po Tokiu nevyužili. V Tokiu jezdí dvě různé společnosti metra. Soukromá společnost Tokijské metro, vlastněná z části japonskou vládou, z částí městským úřadem a Toei, kterou spravuje Tokijský metropolitní úřad pro veřejnou dopravu. Tokijské metro má celkem 9 linek a 179 stanic a Toei má 4 linky se 106 stanicemi.

        Na první pohled se může zdát doprava tokijským metrem složitá, ale není tomu tak. V Japonsku má vše svůj řád a pořádek a nejinak je tomu i u metra. Všechny nápisy v metru jsou psané i v angličtině a i hlášení stanic ve vagónech je v angličtině. Stanice metra mají pro usnadnění také svá čísla a označení linky. Například stanice Inaricho má označení G17 (G znamená linka Ginza a 17 je pořadí stanice na lince).

       

        Lístky na metro se kupují v automatu, který má na výběr i anglický jazyk. Jízdenky stojí podle ujeté vzdálenosti (počtu stanic). Dá se koupit i celodenní lístek, který stojí 1000 ¥ (asi 200 Kč) a platí jak na linky metra, tak i na linky Toei. Celodenní jízdenka platná pouze pro Tokyo Metro stojí 710 ¥ (asi 142 Kč) a celodenní jízdenka pouze pro Toei stojí 700 ¥ (asi 140 Kč). A jízdenka na všechny linky metra, Toei linky, Toei autobusy i JR stojí 1580 ¥ (asi 316 Kč).

Chrám Sensoji – vstup zdarma. Nejbližší stanice metra je Asakusa (č. stanice A18 – Toei Asakusa Line, G19 – Tokyo Metro Ginza Line). Chrám Sensoji byl postavený v roce 628 a je nejstarším chrámem v Tokiu. Chrám je hlavním dějištěm festivalu Sanja Matsuri. Tento festival začíná vždy třetí sobotu v květnu a trvá 3 dny. Festival každoročně navštěvuje 1,5 - 2 milióny místních obyvatel a turistů.

       

První vstupní bránou do chrámu je brána Kaminarimon (Brána hromů). Brána je 11,7 metrů vysoká, 11,4 metrů široká a v jejím středu je zavěšená 4 metry vysoká, 670 kg vážící lucerna. Na levé straně je socha Raijin (bůh hromu) a na pravé je socha Fujin (bůh větru). Hned za bránou je 250 metrů dlouhá ulice Nakamise-Dori s téměř 90 obchody. V obchodech se dá koupit nepřeberné množství suvenýrů, tradiční japonské oblečení, občerstvení, ale i různé kýčovité zboží.

Na druhém konci ulice Nakamise-Dori je vnitřní vstupní brána Hōzōmon (Brána pokladu). Tato dvoupatrová brána je 22,7 metrů vysoká a 21 metrů široká. Brána byla rekonstruována za použití nehořlavých materiálů, proto jsou v horním patře brány uloženy cenné sútry. Nalevo od brány stojí pětipatrová pagoda a před bránou se nachází hlavní sál chrámu Sensoji.

       

Tokijská radnice (vyhlídková věž) – vstup zdarma. Stanice metra Tochomae (č. stanice E28 – Toei Oedo Line), východ A4. Ke vchodu na vyhlídku vás od metra dovedou zelené šipky. Budova radnice (přesně budova metropolitní vlády), se nachází ve čtvrti města Shinjuku (Šindžuku). Sedmá nejvyšší budova Japonska je vysoká 243 metrů, má 48 podlaží a od 33. podlaží se rozděluje na dvě věže. Budova má svým vzhledem připomínat počítačový čip a díky rozdělení budovy v horní části na dvě věže vytváří vzhled gotické katedrály. Uvnitř budovy je velké informační centrum, kde si můžete vyzvednout mapy Tokia a tištěné průvodce v různých světových jazycích.

       

Obě věže (severní a jižní) jsou veřejnosti přístupné zdarma. Vyhlídky se nacházejí ve 45. patře ve výšce 202 metrů. Severní věž je přístupná denně od 9:30 do 23:00, mimo 2. a 4. pondělí v měsíci. Jižní věž má otevřenou vyhlídku denně od 9:30 do 17:30 (2. a 4. pondělí v měsíci do 23:00), mimo 1. a 3. úterý v měsíci. Poslední návštěvníky pouštějí 30 minut před zavírací dobou. Obě věže jsou zavřené od 29.12. do 31.12. a od 2.1. do 3.1.

   

Čtvrť Shinjuku (Šindžuku) – stanice metra Shinjuku (č. stanice E27 – Toei Oedo Line a M08 – Tokyo Metro Marunouchi Line). Šindžuku je jedno z hlavních obchodních a administrativních center oblasti Tokia. Nachází se zde nejrušnější železniční nádraží na světě, kterým denně projde 3,64 miliónu cestujících. Nádraží má 36 nástupišť. V Šindžuku je také ulice, které se říká Elektric Street. V této ulici se nachází několik obrovských obchodů s elektronikou. Určitě stojí za to projít si čtvrť večer, když se všude rozzáří nespočet různých světelných reklam a nápisů.

       

Tokyo Tower – stanice metra Akabanebashi (č. stanice E21 – Toei Oedo Line). Věž, jejíž stavba byla inspirována Eifellovou věží v Paříži, je vysoká 333 metrů. Tokyo Tower je o 9 metrů vyšší (včetně antény) než Eiffelova věž a přesto je o 4000 tun lehčí. Tokijská věž je natřená červeno-bílou barvou v souladu s předpisy o bezpečnosti letecké dopravy. Věž se každých 5 let přebarvuje a tento proces trvá až 12 měsíců. Až do roku 2010, kdy byla postavena věž Tokyo Skytree, byla Tokijská věž nejvyšší stavbou Japonska.

       

Věž má dvě vyhlídky, hlavní vyhlídku ve výšce 150 metrů a druhou ve výšce 250 metrů. Vstupné na hlavní vyhlídku (150 metrů) stojí 820 ¥ (asi 164 Kč) a vstupné na druhou vyhlídku (250 metrů) stojí 600 ¥ (asi 120 Kč). Vstupenky na druhou vyhlídku se kupují až na hlavní vyhlídce. Vstupné nelze platit platebními kartami. Hlavní vyhlídka je dvoupatrová a pro odvážné je v prvním patře prosklená podlaha, dále je zde kavárna a v druhém patře obchod se suvenýry. Na druhé vyhlídce nejsou žádné speciální atrakce ani obchody a během naší návštěvy probíhala rekonstrukce (na to nás ale upozorňovali ještě před zakoupením vstupenek), takže byl výhled částečně zakrytý lešením a ochranou sítí. I přesto byl výhled pěkný.

       

Z hlavní vyhlídky můžete sjet dolů výtahem nebo sejít po schodech. Dolů vede celkem 600 schodů a cesta zabere asi 8 minut. Schody končí na střeše čtyřpatrové budovy Foot Town. Ve Foot Town je spousta obchodů se suvenýry, restaurace, malý zábavní park pro děti, akvárium, muzea a mnoho dalšího.

Chrám Zojoji – stanice metra Onarimon (č. stanice I06 – Toei Mita Line, Exit A1) nebo Akabanebashi (č. stanice E21 – Toei Oedo Line). Vstup do chrámu je zdarma. Chrám stojí hned pod úpatím Tokijské věže, ale hlavní vstup do chrámu je ze stanice Onarimon. Do chrámu, založeného v roce 1393, vstoupíte majestátní dřevěnou bránou Sangedatsumon ze 17. století. Brána má výšku 21 metrů, šířku 28,7 metrů a hloubku 17,6 metrů.

       

Hned za bránou Sangedatsumon se nachází hlavní budova Daiden (Hondo). Vedle hlavní budovy chrámu jsou vpravo kamenné sochy dětí (Jizō), představující nenarozené děti z Japonska (zemřelé při porodu nebo potracené). Rodiče si mohou vybrat sochu, kterou poté zdobí oblečením a malými hračkami. Také mohou dát malý dárek pro Jizō, strážce nenarozených dětí, aby se zajistilo přivedení do posmrtného života. U soch se mohou také vyskytovat hromádky kamínků, které mají zkrátit množství utrpení dítěte na cestě do posmrtného života.

Císařský palác (Kókjo) – stanice metra Nijubashimae (č. stanice C10 – Tokyo Metro Chiyoda Line, Exit 2) nebo stanice metra Hibiya (č. stanice I08 - Toei Mita Line, Exit B6). Palác je hlavním sídlem japonského císaře Akihita. Celková plocha areálu včetně zahrad, hlavního paláce, soukromé rezidence císařské rodiny, archivu, muzea a správních úřadů, je 3,41 km2. Palác je pro veřejnost uzavřený, s výjimkou 2. ledna a císařských narozenin 23. ledna.

       

Jediné místo, kam se turisté dostanou, jsou Východní zahrady a hlavní kamenný most Nijubashi. Ani na most není vstup možný, pouze z dálky je vidět čestná stráž císařského paláce. K mostu se z výše uvedených stanic metra dostanete, když půjdete pořád rovně přes park a velké prostranství, na jehož konci se most nachází.

Nádraží Tokyo – stanice metra Tokyo (č. stanice M17 – Tokyo Metro Marunouchi Line). Tokijské nádraží je také v docházkové vzdálenosti od Císařského paláce. Nádraží bylo dokončeno v roce 1914. Jeho hlavní renesanční budova z červených cihel prošla pětiletou rekonstrukcí, dokončenou v roce 2012. Nádraží Tokyo je nejrušnější stanicí v Japonsku z hlediska počtu vlaků za den (více než 3000) a páté nejrušnější ve východním Japonsku z hlediska odbavených cestujících.

   

Čtvrť Shibuya – stanice metra Shibuya (č. stanice Z01 – Tokyo Metro Hanzomon Line nebo č. stanice G01 – Tokyo Metro Ginza Line). Shibuya je nákupní čtvrť v okolí jedné z nejrušnějších železničních stanic – Shibuya. Oblast je známá jako jedno z módních center Japonska, zvláště pro mladé lidi a také pro svůj noční život. Je zde nespočet různých obchodů, převážně s oblečením, ale i kaváren a restaurací. Nejznámějším obchodem je Shibuya 109, který je zaměřen především na mladé dívky okolo 20 let věku. Obdoba tohoto obchodu pro muže se jmenuje Shibuya 109-2 (je blíže k nádraží Shibuya).

       

Je zde také jedna nejzajímavější a zároveň nejvytíženější křižovatka, kdy se v jednu chvíli zastaví automobilový provoz ve všech směrech a stovky chodců tak mohou přejít naráz křižovatku ve všech směrech, i diagonálně („X“ Crossing). Na přechod je nejlepší pohled z kavárny Starbucks nebo z nadzemního přechodu mezi stanicemi metra. Tato křižovatka se také často objevuje ve filmech (Ztraceno v překladu, Rychle a zběsile: Tokijská jízda nebo Resident Evil: Afterlife a Retribution). Křižovatka také pro mnoho světelných reklam a rušný život připomíná náměstí Times Square v New Yorku.

U stanice metra má sochu nejznámější japonský pes - Hačikó, věrný pes, který i po smrti svého majitele čekal každý den u nádraží na jeho příjezd. Příběh o Hačikovi byl i zfilmován.

Ginza – stanice metra Ginza (č. stanice G09 – Tokyo Metro Ginza Line, č. stanice H08 – Tokyo Metro Hibiya Line nebo č. stanice M16 – Tokyo Metro Marunouchi Line). Ginza je uznávaná jako jedna z nejluxusnějších nákupních čtvrtí na světě. Své obchodní domy zde má mnoho světoznámých módních značek, jako jsou: Chanel, Gucci, Louis Vuitton, Dior a mnoho dalších. Své zastoupení zde má i domácí výrobce elektroniky Sony, Ricoh nebo americký Apple Store.

       

Symbolem Ginzy je rohová budova s hodinovou věží, ve které sídlí obchodní dům Wako. Je ideálním místem pro začátek procházky po čtvrti Ginza. Každou sobotu a neděli od 12:00 do 17:00 je ulice Chuo-Dori uzavřena pro automobilovou dopravu. Návštěvníci se tak mohou volně pohybovat po ulici.

Ulice Kappabashi Dogugai Dori – stanice metra Tawaramachi (č. stanice G18 – Tokyo Metro Ginza Line, Exit 2). Po výstupu ze stanice metra se dáte zpět ulicí Asakusa Dori (ne přes křižovatku, ale na opačnou stranu), až dojdete k budově, na které je obrovská socha hlavy kuchaře a naproti na budově jsou barevné balkóny ve tvaru čajových šálků. Tady začíná ulice Kappabashi Dogugai Dori, která je dlouhá 800 metrů a má více než stoletou historii.

       

V ulici je více než 170 velkoprodejen s kuchyňskými potřebami a se zbožím po restauratéry. Seženete zde úplně vše, co potřebuje kuchyň nebo restaurace. Od příborů, hůlek na jídlo, přes nádobí, nože až po kompletní vybavení restauračních kuchyní i restaurace samotné. Koupit tu můžete i desky a různé obaly na jídelní menu, krabičky na jídlo a mnoho dalšího.

Dokonce je zde i prodejna, kde prodávají umělá jídla, která má v Tokiu každá restaurace vystavená před vstupem místo obrázkového menu. Toto umělé vystavované zboží je i v automatech na nápoje a drobné občerstvení. Takže zde můžete koupit například plastovou točenou zmrzlinu, zeleninu, ovoce, ale i plechovku piva pokrytou „ledem“.

       

Čtvrť Ueno (ulice Ameyoko) – stanice metra Ueno (č. stanice G16 – Toyko Metro Ginza Line, Exit 5b, č. stanice H17 – Tokyo Metro Hibiya Line). Po výstupu ze stanice metra byste před sebou měli mít velký železniční most a za sebou velkou mimoúrovňovou křižovatku. Pěšky se vydejte k železničnímu mostu a tady začíná ulice Ameyoko. Ještě před mostem je rohová budova, kde je obrovské několikapatrové hračkářství Yamashiroya, kde mimo jiné měli i českou vílu Amálku. Hned za hračkářstvím je podél mostu ulice Ameyoko, která vede i z druhé strany mostu. Tato ulice je celá přeplněná obchody s oblečením, s čerstvými rybami a dalším různým zbožím a restauracemi.

       

Věž Tokyo Skytree – stanice metra Oshiage (č. stanice A20 – Toei Asakusa Line, č. stanice Z14 – Tokyo Metro Hanzomon Line). Stavba věže začala 14. července 2008 a dokončena byla 29. února 2012 (otevřena 22. května 2012). Věž Tokyo Skytree byla postavena kvůli nedostačující výšce Tokyo Tower (333 metrů), která byla již hodně zastavěná výškovými budovami a nešířila tak signál v dostatečném rozsahu a kvalitě.

       

Věž Tokyo Skytree je s výškou 634 metrů druhou nejvyšší volně stojící stavbou na světě po dubajském mrakodrapu Burj Kahlifa (828 metrů). Je také nejvyšší stavbou Japonska a nejvyšší věží na světě (druhá je se 600 metry Canton Tower v čínském městě Guangzhou). Výška 634 metrů byla vybrána pro snadné zapamatování. Čísla 6 (japonsky Mu), 3 (sa), 4 (shi) = Musashi, představují dřívější název oblasti, kde věž stojí.

Věž má dvě vyhlídky pro návštěvníky. První ve výšce 350 metrů až pro 2000 návštěvníků a druhou ve výšce 450 metrů s kapacitou 900 osob. Vyhlídka ve výšce 350 metrů je ještě rozdělena na tři patra. Zde je kromě restaurací, kavárny, obchodu se suvenýry v nejspodnějším patře (340 metrů) místo s prosklenou podlahou. Vstup pro dospělou osobu na vyhlídku Tembo Deck (350 metrů) stojí 2000 ¥ (asi 400 Kč) a na vyhlídku Tembo Galleria (450 metrů) stojí 1000 ¥ (asi 200 Kč). Věž je přístupná každý den od 8:00 do 22:00.

       

Přímo pod věží se nachází obchodní a zábavní centrum Tokyo Skytree Town, kde je spousta různých obchodů, planetárium i obří akvárium.

Muzeum Edo-Tokyo – stanice metra Ryogoku (č. stanice E12 – Toei Oedo Line). Muzeum historie Tokia během období Edo. Založeno bylo v roce 1993. Budova muzea má charakteristický tvar, kdy celá budova stojí na 4 mohutných sloupech. Hned vedle muzea je hala Ryōgoku Kokugikan pro zápasy sumó. Uvnitř muzea jsme nebyli.

Muzeum sumó (Ryōgoku Kokugikan) – stanice metra Ryogoku (č. stanice E12 – Toei Oedo Line). Muzeum sumó stojí hned vedle muzea Edo-Tokyo. Tato budova slouží především pro zápasy sumó, ale pořádá se zde i box, wrestling nebo hudební koncerty. Na Letních olympijských hrách v roce 2020, které bude pořádat Tokio, se zde budou konat zápasy v boxu. Hala byla postavena v roce 1985 a má kapacitu 13 000 lidí. Uvnitř muzea jsme nebyli.

Tato další místa jsme nenavštívili, ale určitě stojí za to je vidět (informace jsou čerpány především z internetu):

Tsukiji Market – stanice metra Tsukijishijo (č. stanice E18 – Toei Oedo Line Exit A1). Tsukiji trh je největší velkoobchod s rybami a mořskými plody na světě. Trh je rozdělen na vnitřní a vnější. Vnější trh je pro návštěvníky otevřen do 9:00. Trh se otevírá brzo ráno (ve 3:00, mimo neděle, svátky) s příjezdem lodí, nákladních automobilů a letadel z celého světa. Na trhu také probíhá velká aukce tuňáků, která začíná po páté hodině ranní. Turisté mohou sledovat aukci z vymezeného prostoru, ale jinak se jí nemohou zúčastnit.

Na trhu jsou také dva nejslavnější sushi bary: Sushi Dai a Daiwa Sushi. O jejich nabídce, návštěvě a o tom jak to tam chodí, si můžete přečíst na blogu mého bratra, který Sushi Dai navštívil v roce 2010. Více o jeho návštěvě Tokia.

        Tokio má vlhké subtropické klima. To se vyznačuje horkými, vlhkými léty a obvykle mírnými až chladnými zimami. Nejteplejším měsícem je srpen, který má průměrnou denní teplotu 27,5°C a nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou 6,1°C. V Tokiu jsou v zimě pouze občasné sněhové srážky. Každoročně se zde vyskytují tajfuny. Nejdeštivějšími měsíci jsou září a říjen a v letních měsících (červen až září) je průměrná vlhkost vzduchu 72%. Během naší návštěvy bylo počasí teplé a žádná závratná vlhkost. Počasí je zde prostě podobné jako u nás v České republice. V létě bývá teplo, někdy až vedro a akorát zima je zde mírnější.

        V Tokiu nejsou ceny nijak závratně vysoké. Jídlo v restauraci se zde dá koupit už okolo 490 ¥ (asi 98 Kč). Ceny jídla v krabičkách do mikrovlnky jsou v obchodech ještě levnější. Na letišti jsou téměř stejné ceny jako ve městě a ne jako v Evropě, kde jsou ceny mnohonásobně vyšší, než mají být. Během našeho pobytu bylo 100 JPY asi 19,589,- Kč. Peníze z bankomatu lze vyzvednout pouze na poště nebo v bankomatu japonskou kartou nebo kartou Citibank.

Příklady cen:

Název zboží	Cena	Místo nákupu
Ledový čaj – broskev 1 litr	128 ¥	Obchod 7eleven
Oběd – smažené nudle	298 ¥	Obchod 7eleven
Oběd – maso s peč. brambory	250 ¥	Obchod 7eleven
Nudle v kelímku Curry (310 ml)	118 ¥	Obchod 7eleven
Coca-Cola 500 ml	125 ¥	Obchod 7eleven
Monster nápoj 375 ml	200 ¥	Obchod FamilyMart
Jídlo do mikrovlnné trouby	398 ¥	Obchod FamilyMart
Coca-Cola 1,5 litru	298 ¥	Obchod FamilyMart
Jídelní hůlky 5 ks	105 ¥	Obchod Lawson Store 100
Poštovní známky do Evropy	70 ¥
Nudlová polévka v kelímku (310 ml)	88 ¥	Obchod Maruetsu Petit
Černý čaj (25 sáčků)	188 ¥	Obchod Maruetsu Petit
Fanta – hroznové víno 500 ml	118 ¥	Obchod Maruetsu Petit
Máslo 160 g	184 ¥	Obchod Daily Yamazaki
Pohled 1 ks	105 ¥	Obchod na radnici
Pohled 1 ks	157 ¥	Obchod ve věži Tokyo Skytree
Coca-Cola 500 ml	128 ¥	Obchod Matsuya Asakusa (Ekimise)
Sushi v krabičce (8 ks)	398 ¥	Supermarket
Zelený čaj (20 sáčků)	288 ¥	Supermarket
Coca-Cola 500 ml	88 ¥	Supermarket
Oběd	490 ¥	Restaurace Yoshinoya
4D kino (6 minut)	100 ¥	Ve věži Tokyo Tower
Jablečný džus 1 litr	148 ¥	Obchod Sunkus Market
Coca-Cola 500 ml	150 ¥	Automat na ulici
Voda 500 ml	150 ¥	Automat na ulici
Džem (marmeláda) 170 g	249 ¥	Supermarket
Džem (marmeláda) 300 g	550 ¥	Supermarket
Jogurt 4x80g	169 ¥	Supermarket

        Protože jsme si poslední den koupili celodenní jízdenku na metro, využili jsme ji k cestě na letiště. Po odhlášení z hotelu jsme vyrazili na stanici metra Kuramae (č. stanice A17 – Toei Asakusa Line). Z této stanice jsme v 17:22 odjeli do stanice Oshiage (Skytree, č. stanice A20 – Toei Asakusa), kde jsme přestoupili na vlak Limited Express, který nás dovezl až na letiště (terminál T2). Na letiště jsme dorazili v 18:35. Až po výstupu z vlaku jsme si dokoupili jízdenku na vlak Limited Express. Lístek na metro vložíte do automatu, zmáčknete modré tlačítko („Get Off At This Station“) a automat dopočítá cenu. V našem případě jsme dopláceli 950 ¥ (asi 190 Kč). Poté projdete jedním turniketem a hned druhým, který si lístek nechá. Za těmito turnikety hned následuje pasová kontrola.

       

        Na letišti vše proběhlo bez problémů, a tak jsme mohli ve 22:02 opustit tokijské letiště Narita. Odletěli jsme v Boeingu 777-300ER (reg. A6-ECD) spol. Emirates. Bohužel krátce po startu měl jeden z pasažérů vážné zdravotní problémy a museli jsme kvůli němu nouzově přistát v Šanghaji. Takže můj let s pořadovým číslem 149 se stal mým prvním nouzovým (nebo chcete-li neplánovaným) přistáním v životě. Pro nás cestující to neznamenalo nic nebezpečného nebo stresujícího, ale letadlo natankované na 9 hodinový let muselo všechen letecký benzín před přistáním vypustit. Jinak by se mu po dosednutí nejspíš ulomila křídla. Takže si asi dovedete přestavit, jak dlouho ho letadlo vypouštělo. Nad mořem jsme kroužili přes půl hodiny. V Šanghaji si cestujícího převzal místní personál a pak už jsme pouze čekali, než nás opět pustí do vzduchu. V Šanghaji jsme přistáli v 1:06 japonského času (0:06 šanghajského času) a povolení k odletu jsme dostali až v 3:21 japonského času (2:21 šanghajského času).

        Zbytek letu už proběhl bez problémů a v 11:31 japonského času (6:31 dubajského času) jsme přistáli v Dubaji. V Dubaji jsme měli mít původně dlouhou pauzu, ale díky neplánovanému přistání v Šanghaji jsme měli nakonec menší zpoždění. Už jsme se těšili, že nám letadlo do Varšavy uletí a místo toho nám nabídnou let do Prahy, ale spol. Emirates kvůli nám let do Varšavy pozdržela. Na letišti v hale už na nás čekali pracovníci spol. Emirates, kteří nás rychle odvedli k letadlu do Varšavy. Z Dubaje jsme nakonec odletěli s 33 minutovým zpožděním v 7:58 místního času v Airbusu A330-200 (reg. A6-EAJ) spol. Emirates. Let byl bez problémů a tak jsme v 13:16 dubajského času (11:16 našeho času) přistáli na letišti Frederica Chopina ve Varšavě.

       

        Ve Varšavě jsme měli dost času do odjezdu autobusu domů, tak jsme se rozhodli podívat se do centra města. Z letiště jezdí do centra autobus č. 175 a jednorázový lístek s platností 120 minut stojí 4,40 zlotých (asi 30 Kč). Cesta do stanice Centrum trvá 30 minut. Ještě jsme ze strachu z cesty autobusem spol. PolskiBus zkoušeli, na kolik by vyšla cesta vlakem, ale žádný vlak zrovna do Prahy nejel a byl by stejně drahý.

        Z Varšavy jsme tedy odjeli v 18:20 autobusem spol. PolskiBus. Už připravení na tlačenici jsme si připravili ostré lokty a zabrali jsme si místa mezi prvními. Cesta byla klidná a v 5:51 jsme dorazili do Prahy na autobusové nádraží Florenc.

Více fotografií naleznete v galerii

Mapa tokijského metra (*.pdf 2,7 MB)
Příletová karta (*.jpg 434 kB)
Celní prohlášení - přední strana (*.jpg 511 kB)
Celní prohlášení - zadní strana (*.jpg 490 kB)

Oficiální web Tokia: www.metro.tokyo.jp

Další užitečné odkazy:

• japonsko.orbion.cz (spousta dalších informací o Tokiu a Japonsku)
• tokyo-skytree.jp (oficiální stránky věže Tokyo Skytree, CENÍK)
• www.tokyotower.co.jp (oficiální stránky věže Tokyo Tower, CENÍK)
• www.tokyometro.jp (oficiální stránky tokijského metra)
• www.kotsu.metro.tokyo.jp (oficiální stránky Toei metra)
• www.senso-ji.jp (oficiální stránky Chrámu Sensoji)
• www.edo-tokyo-museum.or.jp (oficiální stránky Muzea Edo-Tokyo)
• www.sumo.or.jp (oficiální stránky Muzea sumo)
• www.tsukiji.or.jp (oficiální stránky rybího trhu Tsukiji Market)

.:: VLAJKA JAPONSKA ::.

.:: ZNAK TOKIA ::.

.:: VLAJKA TOKIA ::.