ZPĚT

Itálie - Řím IV

(8. - 11.10.2011)

        Řím, hlavní město Italské republiky, leží ve střední části Itálie asi 20 kilometrů od moře. Má 2,7 milionů obyvatel. Součástí Říma je i nejmenší stát na světě – Vatikán, kde sídlí papež – hlava římskokatolické církve. Řím je také jedno z nejstarších evropských měst, založené před více jak 2700 lety. 

Den první:        

        Na mojí čtvrtou návštěvu Říma jsme letěli z Prahy s leteckou společností WizzAir, která létá na římské letiště Fiumicino. Cena zpáteční letenky včetně všech poplatků byla pro jednu osobu 1402 Kč. WizzAir je nízkonákladová společnost, takže nedávají na svá sedadla místenky (pouze za příplatek je možné rezervovat místo) a potom je při nástupu do letadla boj o místa. Z Prahy jsme odletěli v Airbusu A320-200 (reg. HA-LWL) v 14:19 a na letišti Fiumicino jsme přistáli v 15:41 za krásného slunečného počasí.

        Z letiště Fiumicino je několik způsobů, jak se dostat do centra Říma. Můžete použít některou autobusovou společnost, vlak nebo taxi. My jsme využili první a nejlevnější možnost a to autobus, konkrétně společnost Terravision. Cena zpáteční jízdenky pro jednu osobu, zakoupené přes internet, k vlakovému nádraží Termini byla 8 EUR. Pro srovnání: vlak kdysi stával 11 EUR za jednu cestu a osobu a taxi stojí okolo 12 EUR za osobu. Cesta z letiště k vlakovému nádraží Termini trvala 45 minut.

        Z nádraží Termini jezdí obě dvě linky metra (červená linka A a modrá linka B). Sympatické je, že metro v Římě stále od naší první návštěvy nepodražilo, na rozdíl od Prahy. Takže jedna jízda metrem stojí 1 EUR a po výstupu z metra se již nelze vrátit, ale je možné přestoupit na autobus. Tento lístek je v automatu označen „BIT“ a platí 75 minut od označení. Jednodenní s označením v automatu „BIG“ stojí 4 EUR a platí do půlnoci dne, kdy byl označen a týdenní („CIS“) stojí 16 EUR a platí do půlnoci sedmého dne od označení. Z Termini jsme dojeli na konečnou stanici Rebibbia (linka B – modrá), ze které to byl kousek k našemu hotelu. Cesta metrem trvala asi 15 minut. Metro na lince A (červená) jezdí do dubna 2012 pouze do 21:00 hodin (neděle až pátek) a v sobotu jezdí od 5:30 do 1:30. Po deváté hodině večerní je metro nahrazeno autobusovou dopravou (MA1 a MA2).

       

        Hotel Metro (ulice Via di Rebibbia 18), ve kterém jsme byli ubytovaní, je asi 5 minut chůze ze stanice Rebibbia. Cena za noc pro jednu osobu byla 30 EUR (756 Kč) včetně snídaně. V hotelu po nás ještě chtěli nějaký poplatek městu ve výši 6 EUR za osobu. Hotel se sice chlubí třemi hvězdami, ale vůbec tomu neodpovídá. Pokoje jsou sice hezké, ale tady moje chvála končí. V pokoji byla LCD televize, lednice, trezor a klimatizace. Klimatizace byla centrální a vůbec nechladila, nevím, jestli to nebylo tím, že nebylo léto, ale i tak bylo venku až 26°C. Hotel je i zvláštně postaven, zvenku vypadá spíše jako ubytovna a z pokojů se vycházelo rovnou ven na „ulici“ (parkoviště). A to parkoviště byl kámen úrazu. Pokud byl host ubytovaný v přízemí (stejně jako my), tak mu auta a motorky parkovala přímo před dveřmi. A když se v půl třetí ráno rozhodl nějaký debil, že někam pojede autem a pořád bouchal dveřmi u auta a pak nakonec nastartoval a odjel s plynem na podlaze, tak bych v tu chvíli zabíjel. Budova sama o sobě také moc netěsnila, protože když se začali sprchovat sousedé, tak to bylo, jakoby se sprchovali u vás v koupelně. V pokoji také nebyla žádná okna (okna měly pouze pokoje v patře nebo krajní) a jediné paprsky světla byly skrz skleněné dveře a nad nimi bylo malé okénko. Na dveřích byla samozřejmě roleta nebo závěs. A také dost často zapáchaly kanály před hotelem.

       

        Já nejsem moc náročný, co se ubytování týče. Vždy říkám hlavně, že je tam postel, ale čeho je moc, toho je moc. Toto byl jednoznačně jeden z nejhorších hotelů, co jsem kdy byl. A co se týče snídaní, tak ty byly hodně chudé. V nabídce byly pouze croissanty, kukuřičné lupínky, jakási oschlá buchta, oschlý chleba a dva druhy džemů. Jediným plusem u snídaně bylo to, že kromě čaje a kávy byla možnost dát si horkou čokoládu. Ještě dodám další malé plusy a to počítač s připojením na internet zdarma, který byl u recepce hotelu, a byly zde zdarma k dispozici mapy Říma (což mají ale všechny hotely v Římě). Asi sto metrů vpravo od hotelu je supermarket, který má otevřeno do 20:00.

   

Den druhý:

        Ráno po snídani jsme se vydali do Vatikánu, u kterého je nejbližší stanice metra Ottaviano (červená linka A). Opět jsme vynechali Vatikánská muzea, protože se nám nechtělo stát dlouhou frontu a platit vstupné 15 EUR jenom proto, abychom viděli Sixtinskou kapli. V jedné internetové diskuzi psali, že poslední neděli v měsíci je vstup do muzeí zdarma. Na tento termín nelze objednávat ani rezervovat vstupenky. V tento den se ale tvoří nekonečná fronta.

       

        Takže jsme již klasicky začali naší prohlídku bazilikou sv. Petra. Vstup je zdarma. Do baziliky se musí projít přes bezpečnostní kontrolu, před kterou se tvoří dlouhá fronta. Pití i jídlo vám dovolí vzít dovnitř. Poté následuje kontrola oděvů, protože do baziliky je zakázán vstup v krátkých kalhotách, sukních a s odhalenými rameny. Pokud budete mít kraťasy, které zakrývají alespoň trochu kolena, tak projdete bez problémů. Já jsem tam byl vždy v kraťasech.

       

        První, kam jsme se šli podívat, byla vyhlídka na kopuli baziliky sv. Petra. Na vyhlídku se dá jít pěšky nebo kombinovat výtah a schody. Pěšky je to 551 schodů a stojí to 5 EUR a výtahem je to 320 schodů a stojí to 7 EUR. Otevřeno je vždy od 8:00 a při použití výtahu je zavírací doba v 18:00 (1. dubna až 30. září) a v 17:00 (1. října až 31. března). Pro pěší je zavírací doba vždy ještě o hodinu kratší (17:00 resp 16:00). Už jenom samotný výstup na vyhlídku je zážitkem a v létě je tam velké vedro. Budete procházet širokými schodišti i velmi úzkými chodbami a díky zakřivení kupole i lehce naklonění na stranu a na úplný závěr vás čekají velmi úzké točité schody na samotnou venkovní vyhlídku. Ještě před venkovní vyhlídkou vás cesta zavede na vyhlídku uvnitř kupole, odkud je krásný výhled do interiéru baziliky. Cestou také minete několik toalet a pitných fontánek. Pitnými fontánkami je Řím známý. Po celém Římě je několik takovýchto fontánek, kde si nejen turisté mohou natočit vychlazenou vodu. Takže vám na výletě stačí vzít pouze do ruky prázdnou půllitrovou lahev a jen doplňovat. Vyhýbejte se pouze těm, na kterých by byl nápis „acqua non potabile“ (nepitná voda).

       

        Schody z vyhlídky ústí přímo uvnitř baziliky sv. Petra. V bazilice je toho hodně na koukání, ale především bych vyzdvihl několik bodů (památek). První je socha Pieta od Michelangela Buonarrotiho, kde je zobrazena Panna Marie s Kristem na klíně po jeho snětí z kříže. Socha je u vchodu do chrámu po pravé straně. Další zajímavostí je ohraničené prostranství uprostřed baziliky, kde jsou znázorněny délky různých světových chrámových a kostelních lodí, včetně chrámu sv. Víta v Praze. Značka s délkou chrámu sv. Víta je asi druhá zepředu od oltáře. Další, co zaujme vaši pozornost, je papežský oltář, pod kterým je hrob prvního papeže sv. Petra a nad ním se tyčí téměř třicetimetrový bronzový baldachýn. Když půjdete od hlavního vchodu baziliky po levé straně, tak v druhých dveřích (vchodu) jsou na mramorové desce vytesána jména všech dosavadních papežů. Když půjdete z baziliky ven po pravé straně, tak je u kašny na zemi bod, ze které jsou sloupy v kolonádě vidět v jedné řadě, i když jsou tam ve skutečnosti čtyři řady sloupů.

   

        Z Vatikánu jsme metrem dojeli do stanice Spagna (červená linka A), u které jsou Španělské schody. Při východu z metra, až budete procházet tunelem, tak na jeho konci zahněte doleva a vyjeďte výtahem. Ten vás vyveze přímo nahoru na Španělské schody a tím nebudete muset například v létě jít do schodů, abyste si prohlédli interiér kostela Nejsvětější trojice (S. Trinita dei Monti), který je nad schody. Pod schody je fontána Barcaccia od sochaře Berniniho. Od Španělských schodů jsme si to namířili pěšky k nejznámější římské fontáně – Fontáně di Trevi. U Fontány di Trevi je McDonald´s (Cheeseburger a Hamburger za 1 EUR, Big Mac za 5,90 EUR) a také zde podle mě prodávají nejlepší zmrzlinu, co se týče poměru cena/množství. Za 2,20 EUR prodávají dva kopečky italské zmrzliny (to se rovná 4 kopečkům české zmrzliny). Tato cukrárna se nachází v ulici Via delle Muratte mezi McDonaldem a Fontánou di Trevi.

       

        Další zastávkou byl Pantheon. U Pantheonu je zajímavé, že nemá žádná okna a jediné světlo, kromě vchodových dveří, sem svítí pomocí devítimetrového kruhového otvoru ve střeše. Tímto otvorem sem za deště prší a voda pak odtéká do kanálku, který je umístěn přímo pod otvorem střechy. U Pantheonu jsou hned dvě vyhlášené římské cukrárny Della Palma a Giolitti. Cukrárna Della Palma je v ulici Via della Maddalena. Je to ulice po pravé straně, když stojíte před fontánou zády k Pantheonu. V této cukrárně mají v nabídce více než sto druhů zmrzliny. Dva kopečky italské zmrzliny včetně šlehačky (o tu si musíte většinou říct) tady stojí 2,50 EUR. Druhá vyhlášená cukrárna Giolitti je v ulici Via degli Uffici del Vicario kousek od cukrárny Della Palma. Když půjdete od Della Palma dále ulicí Via della Maddalena nahoru, tak je to první ulice vpravo. O této cukrárně se říká, že si odtud nechával posílat zmrzlinu i bývalý papež Jan Pavel II. Dva kopečky v této cukrárně stojí také 2,50 EUR včetně šlehačky.

       

        Poslední naší zastávkou pro tento den bylo náměstí Piazza Navona. Náměstí je plné pouličních umělců, především malířů, kteří zde vystavují a prodávají svá díla. Na první pohled zaujmou na náměstí tři fontány od Berniniho. Zejména pak největší z nich Fontána čtyř řek (Fontana dei Quattro Fiumi), která symbolizuje mocná božstva řek čtyř kontinentů – Nilu, Gangy, Dunaje a Rio de la Plata. Ve středu fontány je egyptský obelisk. Fontána na jihu náměstí je Mouřenínová fontána (Fontana del Moro) a na severu je Neptunova kašna (Fontana del Nettuno). Večer jsme se ještě jeli podívat na nasvícenou baziliku sv. Petra a fontánu di Trevi a to bylo pro tento den vše.

       

Den třetí:

        Třetí den jsme se chtěli pokusit podívat k moři. A zjistili jsme, že se tam dá dojet metrem a příměstským vlakem (italsky Ferrovie Urbane). A stačí vám k tomu stejný lístek jako na metro, takže jedna cesta stojí 1 EUR anebo můžete použít celodenní jízdenku. Lístek na metro platí i na příměstský vlak. Metrem jsme ze stanice Rebibbia (linka B – modrá) dojeli až do stanice EUR Magliana (linka B – modrá), kde jsme přestoupili na příměstský vlak. Cesta metrem trvala 32 minut. Na příměstský vlak se dá přestoupit i ve stanicích metra Piramide a Basilica S. Paolo (modrá linka B). Příměstský vlak přijel za 11 minut a s ním jsme dojeli za dalších 25 minut do stanice Centro Lido, na první stanici, kde jsou pláže. Opět se dá vystoupit i na dalších zastávkách, kde jsou také pláže. Po výstupu z nádraží v Centro Lido, jsme se vydali přímo rovně a po pár minutách jsme došli k moři. Cestou jsme minuli supermarket SPAR, Burger King a místní kostel. Dokonce i zde mají po městě fontánky s pitnou vodou.

       

        Na pláže byl volný vstup, ale nevím jak je to s volným vstupem v létě, protože jsou pláže ohraničené. Mimo sezónu samozřejmě na pláži, až na pár procházejících se lidí, nikdo nebyl. Moře teplé moc nebylo, ale i tak jsme si smočili alespoň nohy a užívali jsme si krásného slunečného počasí.

   

        Cestou od moře jsme vystoupili ve stanici Colosseo, kde, jak už název napovídá, je Koloseum. Dovnitř jsme nešli, pouze jsme si ho prohlédli z venku. Vstupné do Kolosea je 12 EUR pro dospělého a vstupenka platí i do Fora Romana. Zlevněné vstupné je za 7,50 EUR a platí pro občany EU ve věku 18 až 24 let po předložení občanského průkazu nebo pasu. Lidé pod 18 let a nad 65 let z Evropské unie, by po předložení občanského průkazu nebo pasu, měli mít vstup zdarma. Lístek je platný na dva dny, takže jeden den můžete navštívit Koloseum a druhý den Forum Romanum. Od Kolosea jsme pěšky pokračovali podél Fora Romana, k monstrózní stavbě – památníku krále Vittoria Emanuele II. (Monumento a Vittorio Emanuele II). Ještě před samotným památníkem jsme uhnuli doleva a zašli jsme se podívat z vyhlídky na Forum Romanum. Odtud je to jenom kousek nahoru na náměstí Piazza Del Campidoglio, kde je umístěna malá socha s dvojčaty Romulus a Remus s vlčicí. Z náměstí jsme se vydali dále po schodech nahoru a prošli jsme skrze kostel Basilica di Santa Maria in Ara Coeli k památníku Vittoria Emanuela II. Na památník je možné za 7 EUR vyjet výtahem. Děti od 10 do 18 let a starší 65 mají vstup za 3,50 EUR a děti do 10 let mají vstup zdarma. Otevřeno je od 9:30 do 18:30 (pondělí až čtvrtek) a od 9:30 do 19:30 (pátek až sobota).

       

        Nedaleko památníku jsou Ústa pravdy (La Bocca della Veritá), konkrétně v podloubí kostela Santa Maria in Cosmedin na náměstí Piazza Bocca della Veritá. Dojdete tam ulicí Via del Teatro Marcello. Když stojíte čelem k památníku, tak je to ulice po pravé straně vedoucí z kopce. Tou půjdete pořád dolů, až uvidíte kostel a z přední strany za mřížemi jsou ústa pravdy. Ústa pravdy mají 175 cm v průměru, tloušťku 19 cm a váží 1,2 tuny. Podle pověsti do úst lidé dávali ruce, a když lhali, byla jim ruka useknuta. My jsme k ústům pravdy nešli. Od památníku jsme vyrazili opět k Pantheonu na zmrzlinu a poté již pomalu zpět na hotel.

Den čtvrtý:

        Po odhlášení z hotelu jsme metrem dojeli do stanice Repubblica (červená linka A). Tady jsme si prohlédli náměstí Piazza della Repubblica, kostel Santa Maria degli Angeli, kde mají krásné varhany a zašli jsme si na svačinu do McDonaldu. Z náměstí je to co by kamenem dohodil na vlakové nádraží Termini, odkud nám jel autobus na letiště Fiumicino. Cestou na nádraží jsme minuli kontroverzní 5,5 metrů vysokou sochu papeže Jana Pavla II. Socha ze zeleno-stříbrného bronzu zobrazuje papežovu hlavu s detailními rysy v obličeji a tělo jako kabát, který rozevírá, aby objal všechny věřící a poskytl jim ochranu. Socha byla vyrobena k poctě výročí papežových narozenin. Podle mě je opravdu hnusná a díky zeleno-stříbrnému bronzu vypadá hodně sešle.

       

        V 13:23 jsme od nádraží Termini odjeli autobusem spol. Terravision, který jsme měli zarezervovaný předem přes internet. Ještě před cestou jsme si museli v kanceláři, kterou mají hned u své zastávky, vyzvednout lístky. Cesta na letiště Fiumicino trvala necelých 40 minut. Na letišti proběhlo vše v pořádku a v 16:40 jsme odletěli v Airbusu A320-200 (reg. HA-LWK). V Praze na letišti Ruzyně jsme přistáli po hodině a půl dlouhém letu v 18:10.

Více fotografií naleznete v galerii

Mapa Říma (*.jpg 1,4 MB)

Oficiální web Říma: www.comune.roma.it

Další užitečné odkazy:

ZPĚT