Peru – Puno (jezero Titicaca)

(4. – 8.4.2013)

        Peru je třetí největší stát v Jižní Americe, ležící na severozápadě kontinentu. Úředním jazykem je španělština. Hlavním městem Peru je Lima. V Peru žije téměř 30 miliónů obyvatel. 45 % obyvatelstva Peru jsou potomci původního indiánského obyvatelstva. Peru nabízí jak pobřeží, hory, poušť, tak i deštný prales, který zabírá téměř 60% plochy země. Nejvyšší horou je Huascarán (6768 m n.m.). Peru je bohaté na nerostné suroviny (měď, stříbro, zlato, ropa i uhlí). Ve světové produkci stříbra je Peru na druhém místě a v produkci zlata na pátém.

        Časový posun oproti České republice je –7 hodin (při letním času) a –6 hodin (při zimním času). Oficiální měnou je peruánský nuevo sol (PEN, SOL). Během našeho pobytu byl 1 SOL asi 7,50 Kč. Pro české občany není potřeba pro vstup do země vízum, pouze se při příletu vyplní vstupní karty. Elektrické zásuvky jsou na 220V 60Hz (někde můžou být 110V). Zásuvky jsou na dva ploché nebo kulaté kolíky (stejné jako u nás bez zemnícího kolíku). V Peru moc nepoužívají angličtinu, takže je dobré mít s sebou alespoň kapesní slovník (dnes to jde nahrát i do mobilu) a naučit se nejlépe základní číslovky. Málokdy mají například v restauraci menu v angličtině.

        Puno je město na jihovýchodě Peru, ležící na břehu jezera Titicaca. Nachází se asi 1324 kilometrů jihovýchodně od hlavního města Limy v nadmořské výšce 3830 metrů. Žije zde přes 100 000 obyvatel. Typické pro Puno je hudba a tanec. Město je považováno za metropoli peruánského folkloru. Asi hodinu jízdy automobilem z Puna se nachází ve městě Juliaca mezinárodní letiště. Město Juliaca je považováno za centrum peruánského pirátství a je překladištěm pašovaného zboží z nedaleké Bolívie.

        Cestopis je pro přehlednost rozdělen do několika kategorií.

1. Cesta z Ollantaytambo (Machu Picchu) do Puna (jezero Titicaca)
2. Ubytování – hotel Cordelius
3. Gastronomie
4. Navštívená místa (památky)
5. Počasí
6. Orientační ceny v Punu
7. Cesta z Puna (jezero Titicaca) zpět do ČR

        Kolem páté hodiny odpolední dorazil náš objednaný minivan. Naložili jsme na střechu auta kufry, rozloučili jsme se s hotelovým personálem a jejich dětmi a mohli jsme vyrazit na cestu. Od hotelu Casa de Mama jsme odjeli v 17:19. Cesta probíhala v pohodě do doby, než jsme dojeli do Cuzca, kde začalo pršet, a my jsme si uvědomili, že máme na střeše auta nepřikryté kufry. Ještě ke všemu byla ve městě večer dopravní špička, tak bylo dost času na důkladné promočení kufrů. Takže kdo neměl plastový kufr jako já, tak musel večer sušit na hotelu celý obsah. Naštěstí se kufry zase tolik nepromáčely, jak jsme se obávali, i díky tomu, že byly na střeše auta nastojato.

        Do hotelu Awki's Dream jsme přijeli po dvou hodinové jízdě v 19:18. Cena za jednu noc včetně snídaně byla 32,5 USD (asi 661,21 Kč) za jednu osobu. Hotel stojí na klidném místě. Okna pokojů mohou být směrem do ulice nebo do zakrytého atria hotelu. Pokoje byly slušně vybavené, byla zde lednice, trezor, televize a v koupelně opět pouze mýdlo, v Peru nemají ve zvyku dávat šampony do sprch. Bylo zde i elektrické přenosné topení, které se zrovna hodilo na vysušení promočených kufrů. Klimatizace ani ventilátory zde nebyly, ostatně ani v Cuzcu nejsou moc potřeba, vzhledem k vysoké nadmořské výšce. U recepce byl k dispozici zdarma čaj z koky a v celém hotelu Wi-fi připojení na internet zdarma. Snídaně byly velmi bohaté, spousta čerstvé zeleniny a ovoce, toastové chleby, salámy, sýry, sladké pečivo, lívance, čaj, káva a džus. Po ubytování jsme se vydali do ulice vedle hotelu, kde jsme si dali v restauraci večeři. Čtvrtku kuřete s hranolky a Coca-Colou (295 ml) za 8,50 SOL (asi 63,75 Kč).

       

        Druhý den v 7:20 ráno nás vyzvedlo v hotelu objednané taxi (minivan), které nás za 50 SOL (asi 375 Kč) odvezlo na autobusové nádraží. Cesta trvala necelých 10 minut. Na autobusovém nádraží jsme si vyzvedli jízdenky a ještě jsme museli zaplatit taxu 1,30 SOL (asi 10 Kč), za každého cestujícího. Tato taxa se platí u zvláštní přepážky, která je uprostřed haly nádraží. Cena jízdenky do Puna byla 30 SOL (asi 225 Kč) pro jednu osobu. Jízdenky jsme měli původně objednané u společnosti Transzela, ale z neznámých důvodů nám dali lístky od společnosti Tour Peru. Jediný rozdíl byl v komfortu autobusu, ale ne nijak zásadní. Z Cuzca jsme vyjeli v 8:26 a do Puna jsme dorazili po sedmi hodinách v 15:36. Během cesty byla pouze jedna 20 minutová zastávka ve městě Pucará, kde jsme si mohli nakoupit občerstvení nebo si dojít na toaletu. Toaleta byla i v autobuse.

        V Punu na autobusovém nádraží na nás už čekal odvoz s průvodcem, který nás odvezl do hotelu Cordelius, kde jsme se ubytovali a hned poté jsme odjeli do přístavu a vyrazili na plovoucí ostrovy na jezeře Titicaca. Cesta do hotelu z autobusového nádraží trvala 4 minuty a z hotelu do přístavu 5 minut.

       

        Hotel Cordelius se nachází asi 4 minuty jízdy autem od autobusového nádraží a asi 15 minut chůze od hlavního náměstí Plaza de Armas. Cena za noc pro jednu osobu včetně snídaně byla 22,50 USD. Platba za ubytování se musí provádět pouze hotově a v amerických dolarech. Pokoje byly prostorné a čisté. Na pokojích byly velké pohodlné postele, televize a vzhledem k vyšší nadmořské výšce i elektrické přenosné topení, které přišlo opravdu vhod. V koupelně nebyly šampony. Někteří ubytovaní hosté si stěžovali na internetu v hodnocení, že jim netekla moc teplá voda. Nám tekla krásně a dlouho, takže kde je (byl) problém, nevím.

       

        Na hotelu bylo zdarma Wi-Fi připojení na internet. Snídaně nebyly tak bohaté jako jinde, ale dostačující. K dispozici byly toastové chleby, sladké pečivo, sýry, džem, káva, čaj, džusy a zelenina a ovoce.

        Personál hotelu byl velmi ochotný, na požádání nám na pokoje donesl i teplý čaj. A to, že personál moc nemluvil anglicky, nám nevadilo, jak si někteří také stěžují v hodnocení na internetu. My jsme si nepřijeli povídat o politice. S čím jsme potřebovali poradit, nám velmi ochotně poradili. I odvoz na autobusové nádraží nám zařídili a opět se s námi přišli srdečně rozloučit až před hotel, kde nám při odjezdu zamávali.

       

        Peruánská kuchyně je velmi rozmanitá. V Peru existuje více než 2500 registrovaných druhů polévek a více než 250 tradičních dezertů. Je zde i více než 2500 odrůd brambor, tomu se ale nelze divit, když právě brambory pocházejí z Peru. Z masa je nejčastější kuře (pollo, čti pojo), hovězí a lama, nechybí ani ryby a mořské plody. Peruánskou specialitou v Andských oblastech je pokrm z morčat (cuy, cobayo). Maso z morčete má nízké procento tuku (7,6%) a vysoké procento bílkovin (20,3%). Peruánci si morčecí maso dávají spíše jen výjimečně, ke slavnostnímu jídlu. Osobně jsem ho neochutnal, takže nemohu podat bližší informace. Typickými peruánskými jídly, jsou například anticuchos (masový špíz), ceviche (salát z mořských plodů) nebo pachamanca (maso marinované v kořeněné omáčce a pečené na horkých kamenech). Tradičním pouličním jídlem v Peru je Salchipapas (hranolky s uzeninou), jsou dobré a levné. My jsme na ně narazili po přesunu do Icy, kde jsem si je oblíbil.

        Peruánským národním nápojem je Inca Kola, která je od roku 1996 pod dohledem Coca-Coly, jež vlastní 49% Inca Koly. Inca Kola má zlatožlutou barvu a sladkou chuť. Hlavními přísadami je vůně z citrónové trávy a různé byliny z tropických oblastí Asie. Z alkoholických nápojů je nejznámějším nápojem pivo Cusqueňa (Cuzco).

        Dalším typickým nápojem pro Peru, hlavně pro je jeho vysokohorské oblasti, je čaj z koky (maté de coca). Prodej a spotřeba listů koky je v Peru legální. Koncentrace kokainu v listech koky je velmi nízká a tak při konzumaci čaje nebo žvýkání listů nedochází k závislosti. Konzumace produktů z koky zvyšuje vstřebávání kyslíku v krvi, a proto se používá v boji proti výškové nemoci, podpoře trávení a nadýmání. V oblastech s vyšší nadmořskou výškou je běžné, že na hotelech zdarma nabízejí čaj z listů koky. POZOR - koka je v Evropě vedená jako droga, proto je její dovoz nelegální! Nelze si dovézt ani sáčkový čaj, který je v Peru běžně k dostání, ani bonbóny z koky.

Jezero Titicaca – je to největší jezero v Jižní Americe a největší vysokohorské jezero a zároveň nejvýše položené jezero s pravidelnou (komerční) lodní dopravou na Zemi. Jméno Titicaca by se dalo volně přeložit jako „skály pum“. I jezero, když ho na mapě otočíte o 180°, připomíná šelmu (pumu) lovící zajíce. Jezero leží v nadmořské výšce 3812 m. Celoroční teplota vody je v průměru 10 – 14°C. Turisté sem jezdí především kvůli rákosovým plovoucím ostrovům Los Uros, které obývají lidé z kmene Urů.

       

Cena výletu na jezero byla pro jednu osobu 27 USD. Výlet byl objednaný včetně odvozu z hotelu a průvodce, který hovořil anglicky. Z hotelu jsme do přístavu jeli asi 5 minut autem a dalších 30 minut trvala cesta lodí na první z ostrovů. Cestou lodí jsme minuli parník Yavari z roku 1862, který byl prvním parníkem na jezeře Titicaca. Naše loď měla krytou palubu i otevřenou palubu na střeše lodi a toaletu.

       

Po připlutí na první ostrov nás přivítali jeho obyvatelé v typických barevných oděvech. Na ostrově jsme si sedli na slámové lavičky a vyslechli jsme si od průvodce informace k historii, stavbě a života na rákosových ostrovech. Byli zde i ukázky, jak se ostrovy staví, co místní obyvatelé jedí a jak žijí. Poté jsme mohli nakouknout do jejich příbytků a nakoupit si něco z ručně vyrobených suvenýrů. Zajímavostí je, že i přes nízkou venkovní teplotu místní obyvatelé chodili na rákosovém ostrově bosi. Po prohlídce ostrova jsme se mohli nechat svézt za poplatek na rákosové lodi.

       

Poté nás čekala ještě zastávka na větším modernějším ostrově, kde už byla k dispozici elektrická energie ze solárních panelů. Byla zde i menší rozhledna, restaurace a možnost ubytování. Do přístavu jsme se vrátili v 18:00.

       

        Pro nadmořskou výšku Puna 3830 metrů nejsou teploty nijak vysoké. Průměrná roční teplota je kolem 15°C. V zimních měsících, kterými jsou červen až srpen, mohou klesnout teploty v noci i pod 0°C. Nejvíce srážek je od prosince do března. Během našeho pobytu byla ranní teplota 4°C.

        Během našeho pobytu byl 1 SOL asi 7,50 Kč. V Punu jsme se zdrželi necelých 24 hodin, takže výběr cen je opravdu minimální.

Příklady cen:

Název zboží	Cena	Místo nákupu
Hamburger s hovězím masem	2,50 SOL	Pizzeria Niks
Pizza – malá	od 7 SOL	Pizzeria Niks
Pizza – střední	od 12 SOL	Pizzeria Niks
Pizza – velká	od 18 SOL	Pizzeria Niks
Kuřecí sendvič	3 SOL	Pizzeria Niks

        Na autobusové nádraží jsme dorazili po osmé hodině ranní. Na nádraží se opět musí zaplatit taxa 1 SOL za každého cestujícího. Tentokrát jsme dostali již lístky na námi objednaného dopravce spol. Transzela. Lístek pro jednu osobu stál 30 SOL (asi 225 Kč). Z Puna jsme odjeli v 8:35 a do Cuzca jsme dorazili v 15:06 po téměř non-stop jízdě. Jediná zastávka (6 minut) byla po hodině jízdy pro nabrání dalších cestujících ve městě Juliaca. Místa v autobusu jsme měli nahoře, kde byla velká pohodlná křesla.

       

        Po příjezdu do Cuzca jsme si šli sehnat taxi. Vybrali jsme si taxi mimo autobusové nádraží, protože taxi na nádraží chtěli i 10 SOL (asi 75 Kč), nakonec jsme sehnali odvoz za 6 SOL (asi 45 Kč). Ve srovnání s českými taxi-zloději jsou ale obě částky pro nás zanedbatelné. Cesta do hotelu Casa Hospedaje Pekas, který se nachází u letiště, trvala asi 12 minut. Taxikář tedy trochu bloudil a chvíli mu trvalo, než hotel našel.

        Hostel Casa Hospedaje Pekas slouží víceméně pouze pro přespání cestujících z letiště, takže zde není žádný luxus. Od letiště se nachází asi 5 minut chůze. Cena za noc včetně snídaně byla pro jednu osobu 11 USD. Platba za ubytování byla možná opět pouze v hotovosti a v amerických dolarech. Na pokoji byla postel i tekoucí voda a splachovací záchod, takže vlastně vše, co člověk k přespání potřebuje. Na pokoji byla i televize a zdarma Wi-Fi připojení na internet. Kuchyňka byla společná na patře, kde byly 4 pokoje. Zdejší personál vůbec nemluvil anglicky, ale vždy jsme se nějak domluvili. Po příjezdu nám opět jako pozornost udělali teplý čaj. K snídani byl čaj, káva, džus, voda, toastové chleby a džem.

       

        Po snídani jsme se vydali na obhlídku okolí. Do centra města se dá zajet taxi okolo 5 SOL (asi 37,50 Kč). Na hlavní ulici Velasco Astete u hotelu jsme si zašli do čínské restaurace na jídlo. Menu s polévkou stálo 9 SOL (asi 67,50 Kč) a samotná polévka 6 SOL (asi 45 Kč). Pan majitel byl tak šťastný, že nám dal jednu polévku navíc zdarma.

       

        Druhý den nás čekala dlouhá cesta zpět domů. Trasu domů jsme měli naplánovanou následovně: Cuzco – Lima – Sao Paulo – Londýn – Praha. Z Cuzca jsme odletěli v 10:04 v Airbusu A319-100 (reg. CC-CQK) spol. LAN Airlines (pozn. autora: cena této letenky byla započítána v ceně hlavní letenky: Madrid - Lima - Cuzco - Lima - Londýn, tj. 8813,33 Kč). Na letišti v Limě jsme přistáli v 11:15. Další navazující let byl v 13:09. Z Limy jsme odletěli v Airbusu A330-200 (reg. PT-MVK) spol. TAM Brazilian Airlines. Na letišti v Sao Paulo jsme přistáli po 4 hodinách a 14 minutách v 17:23 (18:23 brazilského času). Předposlední a nejdelší let jsme odstartovali ze Sao Paulo v 23:57 (brazilského času) v Boeingu 777-300 (reg. PT-MUA) spol. TAM Brazilian Airlines. V Londýně na letišti Heathrow jsme přistáli po 11 hodinách v 10:59 brazilského času (14:59 londýnského času).

       

        Na londýnském letišti jsme měli jednu z nejdelších cest k výdejním pásům s kufry. Museli jsme projít přes jednu kontrolu pasů a pak ujít dlouhou cestu ke klasické pasové kontrole. Cestou jsme mohli na přístrojích mačkat tlačítka se smajlíky (smějící se a mračící se), podle spokojenosti s danou situací (např. pasová kontrola, bezpečnostní kontrola, čistota atd.). Cesta ke kufrům nám zabrala téměř 50 minut. Poslední let měl být původně v 19:20, ale měli jsme menší zpoždění, takže jsme Londýn opustili až v 20:14. Posledním letadlem této cesty byl Airbus A320-200 (reg. G-EUYD) spol. British Airways. Cena letenky Londýn – Praha byla 2549,87 Kč pro jednu osobu včetně všech poplatků. Do Prahy na Letiště Václava Havla jsme dosedli v 21:46 londýnského času (22:46 našeho).

       

Více fotografií naleznete v galerii Puno, Cuzco

Mapa Cuzca (centrum) (*.jpg 815 kB)
Mapa Cuzca (centrum) (*.jpg 928 kB)
Mapa regionu Cuzco (*.jpg 630 kB)

Oficiální web Puna: www.regionpuno.gob.pe

Další užitečné odkazy:

• www.titicacatour.com (stránky pro objednání zájezdu na jezero Titicaca)
• www.transzela.com.pe (oficiální stránky autobusové společnosti Transzela)
• www.tourperu.com.pe (oficiální stránky autobusové společnosti Tour Peru)

.:: VLAJKA PERU ::.

.:: ZNAK PUNA ::.